Zelené hnojení využívali již naši předkové v dobách, kdy ještě nebyl rozvinutý chemický průmysl a hnůj od domácích zvířat nedostačoval. Dnes máme možnost vybrat si ze široké nabídky umělých hnojiv, avšak stále více drobných i větších pěstitelů se navrací ke starým osvědčeným způsobům hnojení. Článek krátce popisuje některé zásady takového ošetřování půdy.
Proč právě zelené hnojení
Zelené hnojení využívá rostliny s krátkou vegetační dobou, které se pak dostanou do půdy rytím. Rostliny následným doutnáním obohatí půdu o některé důležité živiny a jejich rozkládající se kořenový systém půdu provzdušní.
Zelené hnojení nahradí z poloviny hnojení chlévskou mrvou a mělo by se využívat pro zlepšení půdních vlastností.
Vhodná příprava půdy
Zeleným hnojením půdu připravujeme nejlépe na podzim. Na jaře, kdy rostliny narostou do potřebné velikosti, většinou v posledních letech panuje velké sucho. Není dostatek vláhy a rostliny se špatně rozkládají.
V podzimních měsících, po sklizni, vysejeme vybraná semena a necháme rostlinky narůst alespoň do výšky 20 cm. Zapravujeme je do půdy, až když průměrné denní teploty klesají pod 10 °C.
Před zrytím porost posekáme nebo sešlapeme, aby byla hmota aplikována do země rovnoměrně. Lehké půdy ryjeme do hloubky 25 cm, těžší mělčí.
Nejvhodnější jsou bobovité rostliny
Z rostlin se nejčastěji používají druhy z čeledi bobovitých, které mají na kořenech bakterie a obohacují půdu dusíkem. Mezi ně patří například, hrách, jetel, bob nebo lilek.
..a nebo i
Dalšími vhodnými rostlinami jsou pohanka, hořčice, peluška jarní nebo jílek.
Tipy
Zelené hnojení můžeme při výsevu různě mixovat. Můžeme k sobě vysévat např. aksamitník a měsíček, který potlačuje háďátka, k tomu namíchat slunečnici a ředkev olejnou, která kypří půdu a k nim třeba přidat hrách, bob, vikev, fazole, či jetel, která obohacuje půdu o potřebný dusík.
Pokud máme sekačku na trávu, můžeme zelené hnojení při sekání rozdrtit, o to je pak proces obohacení půdy rychlejší. Jednoleté rostliny většinou uschnou a rozpadnou se přímo na záhoně.
