Rodina je podle mnohých statistik stále jednou z nejdůležitějších hodnot v našem životě, ale občas máme pocit, že ji nezvládáme vést správným směrem. Jakoby se nám vymykaly vztahy z rukou. A nemáme se od koho naučit, jak udržet rodinu pohromadě. Zdravou a fungující. Jednoduše, nikdo nemá jedinečný recept, který by zafungoval okamžitě. Spokojená a šťastná rodina se buduje postupně, od základů jako kvalitní dům.
Roste míra rozvodovosti, stupňuje se domácí násilí na ženách, počet sebevražd u dospívajících vzrůstá a počet dětí narozených mimo manželství stoupl několikanásobně. Nechceme být zase příliš negativní, spíše naopak – dát tipy a rady od odborníků, kteří se soudržností a fungováním rodin zabývají desítky let profesionálně.
Pravdou však je, že doba se změnila a je třeba se přizpůsobit.
Může za to jen změna doby? Modernizace? Technologie? Svoboda? Samozřejmě, že je třeba na rodinu vydělat, konkurence je silnější než kdysi a jeden z rodičů si jen málokdy může dovolit zůstat s dětmi celý den. Avšak alarmující je další fakt – průměrné dítě tráví každý den 7 hodin sledováním televize (tabletu, počítače ap.), Zatímco pouze 5 minut ve společnosti otce.
Šťastná rodina a 7 tipů
1. Na čem nejvíce záleží?
J. W. Goethe jednou napsal, že“věci, na kterých nejvíce záleží, nesmí být nikdy vydány na milost věcem, na kterých záleží nejméně.” Čili kdyby vám začal hořet byt nebo dům, co byste vynesli jako první? Samozřejmě členy rodiny, děti, nemohoucí prarodiče.
Ale v běžném životě dáváme tyto naše nejbližší osoby na druhou kolej, případně ještě dále. Proč ?! Odbývají se děti, že nejdříve musíme dodělat toto nebo tamto. Odsunujeme telefonát s rodiči na další a další den, vždyť nic se prozatím neděje.
Tolik jiných věcí nám v každodenním životě připadá důležitějších než vlastní rodina, dokud se cosi nestane a neuvědomíme si, jak jsme tuto šanci promarnit časem. Jak jsme se mýlili.
2. Šťastná rodina
Zejména muži tráví v práci příliš mnoho času, což s oblibou ospravedlňují větou: “Musím se přece postarat o rodinu. Zajistit ji, donést dostatek peněz, aby bylo na školné, jídlo, kroužky, splátku hypotéky atd.”
Ano, zabezpečit rodinu je rozhodně priorita, ale nejednou čím má člověk více, tím chce ještě víc. A přestává vnímat míru – přitom by to už dávno postačilo na běžný život, pohodlný a klidný bez stresů z nedostatku financí. A mohli byste zbytek času věnovat rodině, dětem..ale místo toho se stále honíte za penězi, zakázkami, přidáváte přesčasy, protože “vždyť rodina toho sní strašně moc”!
Výsledek bývá někdy rozpad manželství, či odcizené děti, jejichž dětství a dospívání vám doslova uniknou mezi prsty. Dobrovolníci z hospiců se shodují, že lidé před smrtí nelitují to, že nebyli déle v práci, ale že nebyli déle se svou rodinou a blízkými…
3. Mluvte!
Vzpomeňte si na první dny, týdny a měsíce zamilovanosti, kdy jste byli nejraději sami. Jen vy dva a uměli jste si donekonečna povídat.
Po čase tato potřeba ustupuje – vztah ztrácí tajemství, přibudou děti, mění se životní podmínky. Nikdy však nezapomínejte na rozhovory – ať už partnerské mezi čtyřmi očima, nebo rodinné s dětmi. Případně otec se synem, máma s dcerou. Tyto chvíle nesmírně stmelují rodinu, zlepšují vztahy a podvědomě získáváme k rodině a nejbližším ještě bližší vztah, což dokazují nejen různé experimenty, ale i psychologové.
Manželé ať klidně jdou na chvíli od dětí, zavřou se do ložnice a povídají si. Nebo si zvlášť (či spolu) naplánujte malý výlet, turistiku, sportovní aktivitu, kde můžete i mluvit. Právě takové small talk jsou základem pro důvěru, kterou získají děti vůči rodičům.
4. Vítězství, či kompromis?
Všimli jste si, jak často se dostáváte do hraničních situací, kdy je třeba rozhodnout, dohodnout se, možná se nevyhnete malé hádce, ale nakonec musíte jít dál? A přiznejte – kolikrát jste chtěli vyhrát za každou cenu? Získat převahu? Mít pocit, že ten váš návrh nebo názor je správný a měli by se ostatní přizpůsobit?
V rodině nikdy nikdo nevyhrává. Není to soutěž, pomyslné “přetahování lanem”. Kdo z koho. Rodina musí být soudržná a vítězství jednoho je téměř vždy prohrou dalších. Ti se cítí ukřivdění, cítí nespravedlnost.
Musíte si vždy říci, zda opravdu jde o prioritu a důležitou věc. Pokud ne, tak pak – bude mi stát to “moje vítězství” skutečně za to? Nechoďte proti ostatním členům rodiny, nesnažte se prosazovat jen to své, protože právě takové malé “vyhrané bitvy” zanechávají na vztazích trhliny. Zpočátku je nevidíte, nevnímáte, ale později mohou nabýt mnohem větší rozměry a dokonce umí zbořit dlouhá léta budované vztahy…
5. Snažte se porozumět
Jedna z nejčastějších chyb nejen vůči jiným lidem, které známe málo, jestli vůbec. Ale zejména v rámci rodiny, kde toho o druhých víme nejvíce: jako bychom se nesnažili porozumět, pochopit problémy a starosti druhých. Promítáme své zkušenosti, pocity a motivy na druhého, a posuzujeme ho ze svého pohledu. Domníváme se, předpokládáme, a to bývá velmi často jablkem sváru. Spouštěčem hádek, či odcizení se.
Není snadné vcítit se do druhého, pokud se neptáte – proto dávejte otázky. Jemně, nenásilně a nevtíravě. Zkuste se zastavit, vžít do role toho druhého, a tak se podívat na celou záležitost. Ano, je to těžké a občas nám to emoce ani nedovolí. Vybuchneme, mávneme rukou, děláme si legraci, bagatelizujeme. Ale nic se člověk nenaučí za pár minut – i toto je třeba zkoušet a trénovat.
6. Neurážejte se
Zamyslete se – však máte někoho nablízku, případně přímo v nejbližší rodině, kdo se uráží za každou maličkost? Nebo jste to dokonce i vy? Ruku na srdce – jak často se urážíte a zlobíte za hlouposti?
Právě toto je však živnou půdou pro nedorozumění v rodině a nepříjemnou domácí atmosféru. Nic nenarušuje rodinu tak jako dlouhodobý negativismus, chmurné nálady, jemné narážky a urážky. Vedle lidí, kteří se zlobí za každou blbost, pak chodíme jako po špičkách. Obáváme se cokoli říct a raději jsme tiše, abychom “zbytečně neprovokovali”. Toto však v rodině nemůže fungovat. A nefunguje. Zejména u nejbližších jsou popudlivé reakce zvlášť zraňující a hrozivé.
7. Pravidla a tradice
Pravidla platí všude a přirozeně i v rodině. Většina z nich je nepsaných, mnohé jsou kompromisem mezi členy rodiny a některé musí stanovit rodiče, když jsou ještě děti malé. Aby měly mantinely a věděly, co se smí a co ne.
Jakmile tato pravidla chybí nebo se obcházejí (ať už dětmi nebo rodiči), je to cesta k anarchii. Samozřejmě, toto slovo používáme záměrně, možná přeexponovaně.
Taková rodinná pravidla nejsou o sekýrování, o kontrole toho druhého, či omezování dětí. Právě naopak – prospívají k pevně stanoveným vztahům.
Stejně tak rodinu posilují tradice, pravidelné osobní i rodinné oslavy. Ty dokáže mimořádně podporovat ducha rodiny, ačkoliv to možná v dané chvíli ani nevnímáme.
