Říká se, že po čase se domácí mazlíček a jeho pán začnou sobě podobat. Ať už jde o pejska nebo kočku. A někteří zase tvrdí, že si vybíráme takové zvířátko, které se k nám hodí a jací vlastně jsme uvnitř. Například kočky bývají nezávislé, vybíravé a občas svému majiteli dovolí pomazlit se … znamená to, že si kočky vybírají spíše nezávislí lidé? A pes zase vyžaduje naši pozornost, proto si psy vybírají spíše ti, kteří potřebují společnost, chtějí být vnímáni a na očích?
Podle jednoho průzkumu, který byl proveden v roce 2018, chovají lidé na celém světě 470 milionů psů a 373 milionů koček. Takže jedno z těchto zvířátek má zhruba každý devátý až desátý obyvatel Země. I u nás mají lidé nejčastěji psi a kočky, následují akvarijní rybičky, stále více přibývají různí hlodavci jako morčata, křečci, či králíci. A také exotičtí živočichové jako hadi, obojživelníci, různý hmyz.
Nač je nám domácí mazlíček?
Asi nebude překvapením, že je to nejčastěji společník a přítel do domácnosti. V tomto případě preferujeme psy před kočkami … ale proč si vybíráme právě to zvířátko a konkrétní rasu? Sahají samotáři spíše po kočkách, neboť ty mají samotářskou minulost a kontakt s člověkem si pěkně dávkují? A ti společenštější zase po psech, protože pes má původ mezi vlky, kteří jsou zvyklí na život ve smečce? Jak je to doopravdy?
Jací jsou pejskaři? A co ti, kteří mají kočku?
Sociální psycholog Samuel D.Gosling z Univerzity of Texas se se svými kolegy pustil do zkoumání tohoto vztahu. Do jeho dotazníku se zapojilo přes 4500 respondentů (zejména ženy, především z USA a Kanady). Odpověděli na různé otázky, které měly stanovit jejich osobnostní profil. Co ukázaly výsledky?
Lidé, kteří se označili za pejskaře, byli celkově o 15% extrovertnější, o 13% přívětivější a o 11% svědomitější než ostatní. Na první pohled žádné objevné zjištění, ale s trochou nadhledu to může využít kterýkoli personalista. Pokud totiž hledá člověka na odpovědné místo, kde se vyžaduje milé vystupování, svědomitost a schopnost pracovat v týmu, raději přijme pejskaře než majitele kočky.
A co majitelé koček? Ti v průzkumu dosahovali o 12% vyšší možnost, že jsou neurotici. Ale pozor – také jsou mnohem otevřenější vůči novým zážitkům než tradičněji založení pejskaři. Vědci šli ještě dál a zjistili, že politicky liberálnější lidé mají raději kočky, zatímco konzervativně založení zase psi.
Mimochodem, k podobným závěrům jako Gosling dospěl i profesor psychologie Stanley Coren, který napsal několik publikací o psech. Ten udělal výzkum na více než 6100 respondentech.
Jaký pán, takový domácí mazlíček
Vědci také zjistili další zajímavá fakta. Téměř polovina respondentů, kteří byli jako děti v kontaktu s kočkami, chovají kočku i v dospělosti. Zatímco u těch, co měli v dětství pejska, si v dospělosti pořídí kočku jen jeden z deseti. Zajímavé je “křížení” – 70 % pejskařů by nemělo doma problém s kočkou, ale až 68 % těch, co mají kočku, by si domů nevzalo štěně.
V roce 2019 provedli další průzkum, tentokrát ve Velké Británii a také z něj vzešlo pár pozoruhodných závěrů. Zejména ve vztahu pán-domácí mazlíček. Kočky lidí, kteří mají sklon ke stresu a nervozitě, mívají častěji problémy s chováním. Jsou agresivnější a úzkostlivější, jak u lidí, kteří jsou vyrovnaní.
Jinak je to však u vlivu na zdraví. Často se říká, že domácí mazlíček má pozitivní vliv na zdraví svého pána. Některé studie to skutečně potvrzují: chovatelé domácích mazlíčků jsou šťastnější, méně se stresují a dokonce mívají nižší tlak. Jiné průzkumy však nic takového neprokázaly. Dokonce ukazují, že lidé, kteří měli v době průzkumu kočku nebo psa, trpěli s vyšší pravděpodobností astmatem.
Každopádně, pokud máte domácího mazlíčka, pravděpodobně s ním chodíte na procházky, na čerstvý vzduch a už to prospívá našemu zdraví, no ne?
