Jak prohlásit pohřešovanou osobu za mrtvou?

Lidé se rodí a umírají. Obvykle víte přesně, kdy a jak zemřel někdo z vaší rodiny, nebo z vašich přátel. Jindy – i když jen výjimečně – je ale smrt člověka spíše hádankou. Například když někdo odejde z domu a už nikdy se nenajde. Může to být starý člověk, ale i dítě. Co dělat, když všechna pátrání nepřinesla žádný výsledek? Jak v tomto případě postupovat a jak prohlásit pohřešovanou osobu za mrtvou?

Je třeba nahlásit pohřešovanou osobu

Nejdříve je dobré zodpovědět otázku, proč je vůbec důležité či žádoucí prohlásit někoho za mrtvého. Třeba si říkáte: Ano, dědeček tehdy odešel nad ránem z domu bez jakýchkoliv osobních věcí, ale co když se za rok, za dva, za deset let vrátí a vše se “nějak” vysvětlí?




Bez zesnulého nejsou dědicové

Představte si, že dědeček je skutečně už několik dlouhých měsíců pryč. Ale auto je stále “jeho”, stejně jako dům nebo třeba dluhy. Chcete zatím nastěhovat do jeho domu nájemníky, aby dům nechátral? Nemůžete, nemáte na to žádné právo. Dům neprodáte, také k tomu nemáte právo. A tak by se dalo pokračovat donekonečna.

Prohlášením za mrtvého se tedy mimo jiné otevírá cesta k dědictví.

Kdo prohlašuje za mrtvého

Za mrtvou vyhlásí soud pohřešovanou osobu, pokud se zřetelem na všechny okolnosti usoudí, že už nežije. Za mrtvého tak může člověka prohlásit jen a jen soud, nikdy ne například policie, státní zástupce nebo například pracovník městského úřadu.
Návrh přitom může podat každý, kdo má na věci právní zájem (typicky rodina nezvěstného).

Soud určí opatrovníka pro pohřešovanou osobu

Soud v případě, kdy uzná, že jsou tu předpoklady pro zahájení řízení, ustanoví nezvěstnému opatrovníka. Což je logické, protože pohřešovaná osoba se sama aktivně do řízení (minimálně od začátku) nezapojí. Někdo proto musí hájit její práva.

Soud dále vyhláškou, či jiným vhodným způsobem (například ve veřejných médiích) vyzve nezvěstného, aby se do jednoho roku přihlásil. Každý, kdo pohřešovanou osobu viděl, nebo má o ní jakékoliv informace, má v téže lhůtě kontaktovat soud nebo opatrovníka nezvěstného. Proto když víte, že váš kamarád, který má být prohlášen za mrtvého, žije v cizině (například vám telefonoval, byť s vlastní rodinou se z jakéhokoliv důvodu nebaví), určitě si to nenechávejte pro sebe.

Soud zároveň sám provede všechna potřebná vyšetření o nezvěstném.

Řízení u soudu

Jak již vyplynulo z předešlých bodů, celý proces prohlášení za mrtvého netrvá týden ani měsíc. Nezvěstný tak má (v případě, že by žil) dostatečný čas na to, aby kontaktoval soud, čímž znemožní vydání rozsudku, který by ho mylně prohlašoval za mrtvého.




Zjistí-li soud během řízení, že nejsou splněny podmínky pro to, aby se dalo pohřešovanou osobu prohlásit za mrtvou, řízení zastaví.
Jinak, po uplynutí lhůty stanovené ve vyhlášce, prohlásí soud rozsudkem pohřešovanou osobu za mrtvou. V rozsudku soud uvede mj. den, který platí za den smrti nezvěstného, popřípadě den, který nezvěstný nepřežil.

Když “mrtvý” není mrtvý …

Co se stane, když se osoba, kterou soud prohlásil za mrtvou, po několika letech nebo i desetiletích objeví? I to se totiž může stát. V takovém případě soud zruší své rozhodnutí o prohlášení za mrtvého. Co se týče manželství, to se ale za určitých podmínek nemusí obnovit: Totiž pokud bude prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství, jestliže mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel nové manželství.

Jednání u soudu, kdy se nezvěstný prohlašuje za mrtvého, je veřejně přístupné. Takže i úplně cizí člověk (například student) může být při prohlášení za mrtvého přítomen.

Varování

Článek má pouze informativní charakter.