Děti se ptají přímočaře, otevřeně a bez okolků. Někdy nás tím zaskočí, překvapí nebo dokonce šokují. A občas nás přivedou do rozpaků… Jak odpovídat dětem na takové podivné otázky? Také přímočaře? Vyhýbavě? I když přijdou v nevhodném čase a na veřejnosti, kde byste se nejraději propadli pod zem?
“Mami, a na co mám pindíka? Jana z třídy říkala, že jí vůbec nechybí…”
“Tati, je Země kulatá jako míč nebo jako talíř?”
“Proč prdíme jen z jedné dírky?”
“Jak to, že ostrovy nikdy neodplavou pryč?”
Děti jsou jako houby a nové informace nasávají všude, kde se dá. Nejednou slyší, o čem se baví rodiče, ačkoli ztiší hlas a dávají si pozor. A pak přicházejí otázky, aby si to uklidily v hlavě. Někdy je považujeme za zábavné, ulítlé, nepochopitelné, možná urážlivé. Berme je však s nadhledem a porozuměním. Neodsuzujme a snažme se odpovědět k věci a přímo. Děti žijí v trošku jiném světě než my…
Jak odpovědět dětem na podivné otázky
Dítě každý den klade otázky. Někdy mnoho otázek na různá témata a vám jde z toho občas hlava kolem, že? Podle psychologů je však velmi důležité vždy reagovat na jejich otázku, nepřejít ji ignorováním. A přestože to může být někdy únavné a otravné, snažte se otázku odpovídat, protože tím podporujete mentální rozvoj dítěte.
Neignorujte otázky
Ignorování dotazů dětí však nemusí vypadat jen jako klasická ignorace, nevšímavost k otázkám může vypadat i následovně:
1. “Teď ne”, “Řekneme si to později”, “Pak ti to vysvětlím”
Stává se, že opravdu není čas vysvětlovat něco přímo teď, zvláště pokud jde o vážnou otázku. Takto formulovaná odpověď má opodstatnění jedině v tom případě, když pak skutečně následuje vysvětlení.
Velmi často se však dospělí chtějí otázky jen rychle zbavit v naději, že dítě zapomene. A ono opravdu zapomene, přenese pozornost na něco jiného, a tak se intelektuálně-vzdělávací chvíle promrhá.
2. Odpověď typu “Proč? Protože medvěd!”
“Proč? – Pro slepičí kvoč!” Už jste to i vy někdy řekli dítěti? Takové odpovědi jsou velmi nevhodné, protože dítě-školkař nepřemýšlí abstraktně, ale konkrétně. Nechápe, co s tím má společného medvěd nebo slepice.
Takové odpovědi nerozvíjejí dítě, neposouvají ho dále, spíše ho znejišťují a znepokojují. Pokud navíc dítě dostává v životě poměrně často vyhýbavé odpovědi, zvyká si na ně a začíná se také podle nich chovat. Bere je totiž jako normu.
3. Odpověď typu “To nepochopíš.”
Ruku na srdce – už jste to někdy řekli? Nebo něco podobného: “Zjistíš / pochopíš to, až když vyrosteš!”.
Nejčastěji takové odpovědi svědčí o naší neochotě hledat správná slova, abychom vysvětlili něco komplikovaného, těžkého, nebo něco, co vlastně nechápeme celkem ani my sami.
Nedělejte to. Je třeba se vyjádřit nějak jednodušeji a možná se při tom naučíte něco nového i vy.
4. Odpověď “To já nevím.”
Na jedné straně poctivá odpověď. Ale podle zjištění psychologů je to spíše snaha “zbavit se” dítěte, odbýt ho, protože se vám nechce hledat odpověď, nemáte čas ap. Takové přiznání má však pro vývoj dítěte nulový efekt. Je třeba se pokusit zjistit odpověď, možná i společně, což může být zábava.
5. Odpověď bez pochopení
Někdy dáme dítěti odpověď, ale ono ji nepochopí. Nedokáže vyslyšené informace zabudovat do svého systému vědomostí. Na vině může být i náš přístup, samotné vysvětlení, které neodpovídá mentální a vzdělanostní úrovni dítěte. V takovém případě nejednou reagujete na opakovanou otázku – “Vždyť už jsem ti to vysvětlil.”, což však nic neřeší a jako byste dítěti ani neodpověděli.
Jako rodiče byste však neměli zapomínat, že za jednou otázkou následuje další: upřesňující, vysvětlující nebo rozšiřující obvyklé představy. Znamená to, že dítě usiluje o to vybudovat si systém. A my mu v tom musíme pomoci, nabídnout mu co nejvíce informací, relevantních a srozumitelných faktů.
“A co ty si o tom myslíš?”
Někteří rodiče tvrdí, že taková otázka rozvíjí děti víc. Ano, i odborníci se shodují, že někdy bývá prospěšné odpovědět na otázku protiotázkou: “A co ty si o tom myslíš?”
Musíte si však být jisti, že dítě už má dostatek poznatků, aby umělo formulovat dostatečnou odpověď.
