Hraní u dětí se většinou přisuzuje menší význam, než ve své podstatě a skutečnosti má. Hra je nejpřirozenější a velmi důležitou činností dítěte předškolního věku. Jak je to s dětmi a hrou a proč je důležité hrát si?
Hraní u dětí
Hra má vlastně i terapeutický význam. Dítě v ní realizuje své zkušenosti, potřeby, jejím prostřednictvím vyjadřuje radost, uspokojení, v neposlední řadě je prostředkem kompenzace napětí. Hrou dítě rozvíjí své poznání, pohybové a sociální dovednosti, tvořivost, fantazii, i psychickou odolnost.
Poskytněte dítěti dostatek prostoru pro spontánní aktivity
Hra je vlastně založena na přímých zážitcích a je doplněna vlastní fantazií. Podporuje dětskou zvědavost a potřebu objevovat. Dětská hra pomáhá k získávání nových zkušeností a ovládání dalších dovedností.
Hrou se vlastně dítě spontánně učí. Každá hra by měla být na základě zájmu, ale je dobré k tomu dítě vést, pokud samo iniciativu neprojevuje. Existuje nepřeberné množství různých stavebnic, skládaček zaměřených na tvořivost, fantazii a didaktických her (naučných), které dítě zaujmou a podnítí k tvořivosti.
Hra jako prostředek k učení
Vlivem hry se dítě učí pochopit věci, jevy a děje, které kolem sebe vidí a poznává. Dítě se raduje z toho, co samo dokázalo a zvládlo.
Prostřednictvím hry se dítě učí nejen spontánně, ale také vědomě úkony, které v oblasti sebeobsluhy a životních dějů pro další život potřebuje a nutně rozvíjí. Vyvine úsilí, soustředí se na činnost a záměrně a rádo si zapamatuje, co je potřeba.
Hrou si mimo jiné pěstuje smysl pro pořádek a odpovědnost. Rozvíjí si a upevňuje morální vlastnosti, jazykové prostředky, komunikativní, estetické. Hra splňuje požadavky mnoha výchovných aspektů.
Prosadit se ve skupině
Hrou se dítě učí také prosadit se ve skupině, ale i podřídit se při společných aktivitách. Zvyká si na to domluvit se a spolupracovat s ostatními. Postupně je dítě schopno respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy.
Hrou dítě napodobuje modely sociálního chování
Hrou se spolupodílí na společných rozhodnutích, přijímá objasnění a zdůvodnění povinnosti, dodržuje dohodnutá pravidla a přizpůsobuje se jim.
Děti si rády hrají na prodávající, na řemeslníky, na kuchaře, na zahradníka, na rodinu, na lékaře. Tyto hry obohacují komunikativnost, chování při střetávání s lidmi nebo jednání v různých situacích. Učí se toleranci, odhadovat rizika svých nápadů a jít za svým záměrem. Zároveň se děti seznamují a učí se zacházet s pomůckami, předměty, materiálem, ve stručnosti řečeno osvojují si nějakou dovednost.
Skutečně funguje ono rčení: “Kdo si hraje, ten nezlobí.”
