Někteří rodiče říkají – “se mnou si v dětství nikdo nehrál”. Kdysi vyhnali děti ven a musely se bavit samy. Najít si aktivity, dohodnout se a hrát si společně.
Dnes jakoby se mnohé děti ani neuměly zabavit a potřebují k tomu alespoň jednoho rodiče. Máte i vy takovou zkušenost? Maminka sedí s dítětem na koberci, v trávě, v dětském koutku v obchodním domě… a hrají si. Tatínek běhá po dětském hřišti a baví dítě.
Je to v pořádku? Měly by si rodiče hrát s dětmi?
Jak to bylo kdysi?
Zdá se, že celá jedna (naše) generace dětí vyrostla tak, že si hrávaly samy. Bez přítomnosti rodičů.
Dnes se zřejmě s dětmi něco stalo, že si samy nehrají… Ne, s dětmi se nic nestalo. Jen se změnil náš způsob života, okolnosti, podmínky a příležitosti.
Kdysi rodiče děti klidně vypouštěli na dvůr, ať se zabaví mezi sebou. Sešly se tam děti od tří do deseti let. Starší učily hrát si mladší. Děti se snadněji seznamovaly, snadněji mezi sebou komunikovaly.
Větou “budeš si s námi hrát?” se zapojoval do hry nový účastník. Všichni hledali možnost hrát si spolu. Ten, kdo se ocitl na dvoře první, si hledal společnost, vykřikoval do otevřených oken známého bytu: “Tome, pojď ven!”
Nebo zaklepal na dveře: “Nepůjde Jana ven?”
Vzpomínáte si i vy na své dětství? Honička, skrývačka, vybíjená, fotbal, hokej, pískoviště …
Měli by si rodiče hrát s dětmi?
Mohou a měli, pokud je to nutné. Ano, mnozí rodiče nemají čas, vymlouvají se, odsouvají, přesouvají. V první řadě nesmíte mít výčitky a hra musí být zábavou, ne povinností. Pokud to budete dělat násilím, jen abyste si odbyli své, uspokojili okolí nebo umlčeli své svědomí, raději to ani nedělejte. A najděte si čas jindy, ale plnohodnotnější.
Mnozí dětští psychologové však tvrdí, že potřeba, aby si rodiče hráli s dětmi, je přeceňována. V minulosti si rodiče hrávali s dětmi jen zřídka. Nebylo to zvykem.
Tak máme si hrát s dětmi, nebo ne?!
Pohrajte si s dětmi, ale pokud je to možné, nechte prostor dětem, aby si hrály mezi sebou. Mezi rodičem a dítětem je totiž velký věkový rozdíl a ten může při hře přinášet různé problémy. Děti mají obvykle jinou představu o hře než dospělí.
Hrajte si venku s míčem, skákejte přes gumu, házejte si létající talíř. Zahrajte si občas společenskou hru, karty, přečtěte si knížku. Podívejte se na dobrý rodinný film a mluvte o něm. Toto jsou nesmírně důležité chvíle, které utužují pouto mezi rodiči a dětmi.
Ale mnohem více času přenechte dětem, aby si hrály s vrstevníky. Můžete dítěti zařídit společnost na společné hraní – přece jen ani vy nemáte vždy čas a máte plno povinností. Pozvěte na procházku sousedovic děti, nebo je zavolejte k vám domů na návštěvu. Pak vám to vrátí. Děti budou rádi, že mají možnost společně si zahrát. Vy budete rádi, že si vaše dítě zahraje s jinými dětmi, a tedy i vy se můžete věnovat své práci.
Co dává dětem hra s jinými dětmi?
Někteří rodiče namítají, že se takto snaží jen zbavit dětí, aby se věnovali svým dospěláckým záležitostem, namísto toho, aby se věnovali dětem. Není to však pravda.
Když si děti hrají s dětmi a ne s dospělými, rozvíjejí se tím komunikační schopnosti a emoční intelekt. Ve společnosti sobě rovných si děti hrají emocionálněji než s dospělými. Dospělý si málokdy hrává s dítětem jako se sobě rovným. Ve hře často ustupuje, nadbíhá, souhlasí, potlačuje vypjaté momenty a předchází tomu, aby u jeho prcka propukly negativní emoce. V takových podmínkách dítě nemá prostor na trénování obhajoby vlastního stanoviska. A neučí se ani ustupovat.
Děti se mohou chvíli nudit
Nesnažte se dětem vždy vyplnit každou volnou chvíli, aby se nedejbože nenudily, doporučují odborníci. Někdy je důležité, aby se děti nudily – ať už sourozenci sami doma, nebo když jsou vaše děti s kamarády, spolužáky. Občas se při hře i pohádají, každý se otočí na svou stranu. Nezasahujte. Nechte je tak.
Děti se chvíli takto “nudí”, ale brzy si znovu hrají spolu. S přibývajícími návštěvami a setkáními se počet takových sporů a hádek mezi nimi zmenší.
Děti se s pomocí dospělých učí, jak se dohodnout, půjčit si hračky, ustoupit, nereagovat tak emocionálně. Výsledkem je, že se méně urážejí a vztekají.
